Uherské Hradiště je významným historickým městem jihovýchodní Moravy. Podle nového uspořádání územní veřejné správy je nyní Uherské Hradiště obcí s rozšířenou pravomocí (tzv. obec III. stupně), v jejímž správním obvodu (Uherskohradišťsko) žije přes 90 tis. obyvatel. Město je součástí Zlínského kraje (NUTS 3), který společně s Olomouckým krajem vytváří tzv. region soudržnosti NUTS 2 Střední Morava.

Charakterem průmyslově – zemědělský region se rozkládá v úrodném Dolnomoravském úvalu podél dolního toku řeky Moravy. Na severu sousedí se Zlínskem, na západě a severozápadě s  Kroměřížskem, na jihu s Hodonínskem a na východě s Uherskobrodskem. Vzhledem k nadprůměrně příznivým klimatickým a půdním podmínkám si zemědělství stále zachovává relativně důležité postavení. Průmysl se koncentruje především do městské aglomerace Staré Město – Uherské Hradiště – Kunovice a několika dalších významnějších pracovních středisek regionu (Hluk, Uherský Ostroh, Buchlovice).

Správní území města, rozdělené do 6 katastrálních území, zabírá rozlohu 21,3 km² s více než 25 tis. obyvateli (25 287 k 31. 12. 2015). Město Uherské Hradiště tvoří 7 částí: samotné Uherské Hradiště a šest přilehlých sídel Jarošov, Mařatice, Míkovice, Rybárny, Sady, Vésky a Míkovice.  Téměř 80 % obyvatelstva i pracovním míst je soustředěno v samotném Uherském Hradišti a Mařaticích. Ostatní části si udržují převážně příměstský (Rybárny, Jarošov), resp. venkovský charakter (Sady, Vésky, Míkovice).

Atraktivitu města pro bydlení, obchod, příležitosti, kulturní, sportovní a společenské vyžití dále zvyšuje centrální poloha Uherského Hradiště v sídelní aglomeraci Staré Město – Uherské Hradiště – Kunovice regionu s téměř 40 tis. obyvateli.

Uherské Hradiště leží na dolním toku řeky Moravy v nadmořské výšce od 180 m n. m. do 320 m n. m. Průměrná roční teplota oblasti se pohybuje v rozmezí 8,7 – 9,3 °C, roční úhrn srážek činí 590 mm.  Město vzniklo na spletité síti říčních ra­men v údolních nivách řek Moravy a Olšavy.  Jedním z nejvýznamnějších znaků krajinné struktury Uherskohradišťské aglomerace je tak vysoký podíl povrchových vod. Jedná se o krajinu široké říční nivy řeky Moravy, specifickou svým vodním režimem. Kromě samotných povrchových vodních toků řek Moravy a Olšavy jsou zvláště cenné všechny zachovalé segmenty nivní krajiny, např. relikty mrtvých a odstavených říčních ramen, podmáčených depresí, periodicky zaplavovaných lužních lesů nebo trvalých travních porostů. Ráz krajiny určují obrovská pole, malý podíl liniových vegetačních prvků, prakticky chybí roztroušená krajinná vegetace, kterou najdeme pouze v okolí slepých rameny Moravy. Poněkud odlišný krajinný ráz vykazuje střední a východní část území města, která se zvedá na výběžku Vizovické vrchoviny až do 300 m n. m.

Uherské Hradiště je město s bohatou historií, na jeho území byla v roce 1990 vyhlášena městská památková zóna. V roce 2011 město získalo prestižní titul „Historické město“.

Uherské Hradiště bylo založeno v roce 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Charakter a funkci města jako pohraniční pevnosti města předurčila jeho exponovaná poloha na křižovatce obchodních cest. Funkce pevnosti byla zrušena v roce 1782, avšak hradby začaly uvolňovat prostor stavebnímu rozvoji města až od čtyřicátých let 19. století. Město bylo založeno v tzv. staré (klasické) sídelní oblasti, tzn. v území nepřetržitě osídleném již od počátku historické doby. Území, na kterém bylo město založeno, patřilo v 9. až 10. století k jádru Velké Moravy, prvního státního útvaru západních Slovanů.

Město bylo od r. 1348 až do r. 1860 sídlem krajského úřadu a sídlem velitele hradišťské pevnosti (do r. 1782). V roce 1787 byl zřízen hradišťský magistrát, který plnil současně funkci kriminálního soudu pro celý kraj. V roce 1848 bylo ve městě zřízeno okresní hejtmanství, k němuž náležely nové soudní okresy Uherské Hradiště, Uherský Ostroh a Napajedla. Město se stalo sídlem i okresního soudu, berního a finančního úřadu. V roce 1884 bylo ve městě otevřeno české matiční gymnázium.

V roce 1842 byla vybudována tzv. Severní dráha císaře Ferdinanda z Vídně do Přerova a Olomouce, jejíž trasa vedla přes blízké Staré Město. V letech 1883–1886 byla vybudována tzv. Vlárská dráha z Brna na Slovensko, která vedla přes blízké Kunovice. Mezi Starým Městem a Kunovicemi byla vybudována železniční spojka přes Uherské Hradiště. Město si dlouho udržovalo úřednický a řemeslnický ráz. V r. 1857 mělo 208 domů. Výraznější růst města se začal od sedmdesátých let 19. století. Do 1. světové války se počet domů zvýšil na 427. V hospodářství města dominovala stále řemesla a obchod.

Výraznou změnu prodělal ráz města během první republiky (1918–1938) – vyrostly budovy nemocnice, areál budov kasáren, finanční úřady, budova nádraží, přístavba muzea a lázní, čímž se město rozrostlo za obvod bývalých hradeb směrem k sousedním obcím, tzn. ke Starému Městu, Kunovicím, Mařaticím, Jarošovu a Sadům. Z průmyslových podniků byly za první republiky ve městě nejvýznamnější podniky potravinářského, dřevozpracujícího, textilního zaměření – nábytkářský závod, pily, pivovar, konzervárny, v okolí cukrovar. V roce 1930 mělo město 578 domů, v nichž bydlelo 6 082 obyvatel. V roce 1943 byly k městu připojeny Mařatice a Sady, které se po roce 1945 opět odloučily. V roce 1954 byly k městu opět připojeny obce Mařatice a Sady společně s obcemi Staré Město a Kunovice. Staré Město a Kunovice se v roce 1960 osamostatnily, ale v roce 1972 se společně s Jarošovem staly opět součástí Uherského Hradiště. V roce 1990 se Staré Město a Kunovice opět oddělily a v roce 1997 byly povýšeny na město. Tím vzniklo funkčně propojené a integrované trojměstí – jeden sídelní celek složený ze tří administrativně samostatných subjektů – obcí.

Profil města ke stažení na stránce - Profil města, Uherské Hradiště (mesto-uh.cz).