Narodila se v Uherském Hradišti. Pochází, žije a pracuje v Buchlovicích, kde má svou keramickou dílnu. Při základní škole, kde ji nejvíce bavila výtvarná výchova, navštěvovala výtvarný obor na uherskohradišťské lidové škole umění pod pedagogickým vedením Marty Milevské, kde se poprvé setkala s prací s hlínou. Od svých 10 let se začala učit malovat na keramiku u své pratety Boženy Kovaříkové (rozené Úředníčkové) v Tupesích. V 15 letech nastoupila do učení na Střední odbornou školu v družstvu Lidové tvorby v Tupesích, obor keramik (navazující na tradiční produkci tupeské keramiky), kde si prošla všemi pozicemi technologie výroby keramiky – majoliky. Jejími mistry byli například Josef Petráš na kruhárně a Blanka Füllepová na malírně. Po vyučení navázala studiem na Střední škole uměleckých řemesel v Praze, kde odmaturovala. V družstevní dílně v Tupesích pak zůstala přibližně jeden rok jako malířka a kruhařka, než odešla na mateřskou dovolenou. Po ní se vrátila v roce 1991 přibližně na rok do kruhárny výrobního družstva v Tupesích. V roce 1992 si s rodinnou pomocí zařídila v rodinném domě v Buchlovicích čp. 405 svou keramickou dílnu a živnost. První keramickou pec si pořídila z pozůstalosti rodiny Kovaříků z Tupes, ke které brzy přibyla i malá elektrická pec. Ludmila Večeřová se zaměřuje na práci s majolikou, ať už tradiční fajánsí, tak i současnou, která v její tvorbě převládá. Majolika jsou keramické výrobky, které charakterizuje bílá, modrá nebo žlutá cíničito-olovnatá glazura, zdobená převážně rostlinným dekorem v modrém nebo pestře barevném štětcovém provedení. Ve 20. století byla výroba majoliky na našem území obnovena a stala se východiskem pro vznik slovácké majoliky, jejíž počátek je datován rokem 1914. Práce keramika vyžaduje samostatnost, začíná přípravou vhodné keramické hmoty. Jemná vápenitá plavená hlína tvoří předpoklad k úspěšnému zhotovení džbánků, talířů, mis a jiných předmětů dekorativní či užitkové povahy. Po vytočení hliněného výrobku/střepu na kruhu se odřeže strunou a nechá vysušit, druhý den se nalepují uši a opět se nechává proschnout. Následně se výrobek poprvé vypálí (přežah). Po výpalu se nanáší vnitřní glazura (převážně bílé barvy) a vnější glazura (bílá, modrá, červená, zelená, fialová, hnědá), na které se po zaschnutí nanášejí štětcem různé další dekory a motivy – tečky, květy, puntíky, srdíčka, pásky, mřížky, rostlinné nebo zoomorfní motivy. Současnou majolikovou tvorbu reprezentují výrobky, které vycházejí z technologických postupů hotovení majoliky, ale v tvarosloví, barevnosti i dekoru představují zcela nové pojetí. Výrobky jsou odrazem individuálního vkusu, invence a schopnosti tvůrce, svou roli hraje i poptávka na trhu. Sortiment zboží Ludmily Večeřové nejdříve vycházel z tradičních tupeských vzorů malované majoliky, později začala vytvářet vlastní vzory v hnědo-bílé kombinaci. Zakázkové výrobě se věnuje v malém měřítku, jelikož poptávka po jejich tradičních výrobcích je vysoká. V produkci Ludmily Večeřové můžeme nalézt především novodobou autorskou tvorbu inspirovanou lidovými vzory, kterou uplatňuje v nových souvislostech s vnímáním vkusu a potřeb současných uživatelů. Náměty pro tvorbu nalézá v bezprostředním okolí. Do sortimentu jejich výrobků patří užitková a dekorativní keramika: dózy, hrnky, mocca hrníčky, džbány, cukřenky, medovníky, pohárky, jídelní a čajové soupravy, vázy, svícny, aromalampy, nádoby na tekutiny o různých objemech (2 dcl, 0,5 l, 0,75 l, 1 l). Všechny její výrobky jsou vyráběny ručně na hrnčířském kruhu. K práci používá českou a německou hlínu v čisté barvě, ke zdobení transparentní a bílou glazuru nebo základní engoby (barevné hlinky používané k dekoraci nebo zakrytí základního střepu). Ludmila Večeřová je členkou Sdružení lidových řemeslníků a výrobců, z.s. od roku 1992, kdy byl založen. Tento spolek sdružuje řemeslníky a výrobce z celé České republiky, jejichž činnost vychází z tradiční lidové řemeslné tvorby a kteří při své výrobě používají tradiční řemeslné materiály i tradiční řemeslné postupy. Snaží se proto zachovat a udržet krásu rukodělných výrobků i pro budoucí generace. Své nové členy si vybírá a schvaluje rozhodnutím členské schůze na základě dobře zvládnutého řemesla. Pravidelně se účastní nejrůznějších jarmarků po celé České republice již 30 let. Její práci můžeme každoročně obdivovat na akcích: Hrnčířské trhy Beroun (květen a září), Hrnčířský jarmark v Kunštátě (září), Staročeský trh v Domažlicích (červenec), Selské slavnosti v Holašovicích (červenec), Keramický den v Kostelci nad Černými Lesy (květen), Staročeské řemeslné trhy v Turnově (květen), Mikulášský jarmek ve Valašských Kloboukách (prosinec), jarmark v Oseku, jarmarky v Muzeu v přírodě Vysočina na Veselém Kopci a v Hlinsku[1]Betlémě, ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm se účastní velikonočního, starodávného a zvonečkového jarmarku, výrobky prodává i na velikonočních a vánočních trzích v Brně na Zelném trhu a náměstí Svobody. V Buchlovicích se představila na Česnekových slavnostech a v Uherském Hradišti se účastnila velikonočních a vánočních jarmarků, ale i trhů konaných při MDFF Kunovské léto a Slováckých slavností vína a otevřených památek. Od roku 2006 je členkou spolku Moravské dědictví. Její výrobky jsou k dostání také v kamenné prodejně Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, v Bukovanském mlýně nedaleko Kyjova nebo po telefonické či mailové domluvě přímo u ní v dílně v Buchlovicích.
Text i fotografie poskytla příspěvková organizace Slováckém muzeum v Uherském Hradišti.
