Narodil se v Moravském Krumlově a mládí prožil v obci Miroslav v okrese Znojmo. Jeho zájem o práci se dřevem se projevil už při navštěvování skautu v útlém věku. Po maturitě na gymnáziu v Moravském Krumlově začal studovat na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze obor voda, po roce přešel na Vysoké učení technické v Brně na Chemickou fakultu obor Chemické technologie ochrany životního prostředí, Biologické čistírny odpadních vod. V roce 2002 se přiženil do Uherského Hradiště, kde si splnil civilní službu na Krajské hygienické službě v Uherském Hradišti, což bylo i jeho první zaměstnání. Později začal pracovat ve firmě AVX, kde je již 17 let.

Dřevo patří v lidové tradici k základním materiálům, které mají široké uplatnění a užití. Ze dřeva se vyráběly nástroje, předměty, nářadí, které bylo potřebné v domácnosti a hospodářství. Struktura dřeva, jeho hustota a tvrdost jsou určující pro technické vlastnosti – pevnost, pružnost, štěpnost, které podmiňují jeho další zpracování a využití. Výzdoba předmětů původně splňovala zpevňující funkci, napomáhala praktičnosti, lepšímu uchycení a kultivovala tvar. Od funkčních prvků se pak začaly rozvíjet další výzdobné prvky.
Jiří Mahr se snaží prostřednictvím svých výrobků upozornit na specifické probarvení dřeva. Při výběru materiálu sleduje vlastnosti dřevin, které v sobě nesou specifické znaky. Originálně dokáže zpracovat vady, nemoci a kazy dřeva, které je schopen umělecky zakomponovat do svých výrobků. Dřevo na výrobky musí být dokonale proschlé, k čemuž využívá každý možný prostor ve svém domě. Pokud by dřevěný materiál nebyl dostatečně vysušený, měnil by po opracování svůj objem a ozdobné prvky by se mohly deformovat. Autor pracuje především se dřevem z ořechu, lípy, dubu, jasanu, topolu, olše, občas také třešně, buku, meruňky, modřínu a velmi výjimečně z akátu.

Zpočátku se Jiří Mahr zabýval výrobou a vyřezáváním drobnějších kusů nábytku – police, skříně a členěných dekoračních stěn. Vyráběl a dodnes vyrábí dřevěné hračky pro děti – domečky pro panenky, postýlky, automobily, pistolky, chrastítka. Věnuje se reliéfní řezbě, figurální a obličejové řezbě. Od roku 2013 se začal intenzivně věnovat kombinované technice – vylévání dřeva horkým cínem. Dnes tvoří v dílně rodinného domku v Uherském HradištiMařaticích. V roce 2013 se poprvé setkal s Antonínem Hájkem, se kterým zintenzivnil kontakt po autorské výstavě na Velehradě. Jeho práce jej zaujala natolik, že se stal jeho učněm. Četnost návštěv v dílně u Antonína Hájka se blížila pravidelné školní docházce. Výhodou bylo to, že byli s Jiřím Mahrem sousedé přes ulici. Ten jej zasvětil do práce se dřevem na soustruhu a techniky vylévání dřeva cínem. Tato technika zdobení přišla do Evropy přes Turecko ze Středního východu.

Soustružení nebo mechanická profilace je řemeslnou záležitostí, kterou se zabývali stoláři a soustružníci. Soustružení dřeva představuje způsob obrábění, při kterém se odebírá tříska rotujícího výrobku pomocí soustružnických dlát. Vzniká tak těleso kruhového průměru. Při ručním obrábění se předmět pohybuje – otáčí se proti posouvacímu nástroji. Podle směru posouvání nástroje vzhledem k rotujícímu předmětu můžeme hovořit o podlouhlém soustružení, kdy je nutné vést dláta ve směru osy upevněného předmětu. Pomocí soustružení v kombinaci s dalšími zdobnými technikami zhotovovali mistři předměty, které sloužily jako dary k různým příležitostem. Soustružení dřeva patří ke starým technikám opracování dřeva, které se provádělo na soustruhu. S technickým vývojem šel postupně i
soustruh, který měnil svou podobu.

Pro techniku vylévání cínem si Jiří Mahr přichystá vysoustružené polotovary – misky, dózy svícny a jiné. Pomocí soustruhu a dláta se vyřežou základní drážky, které prstencově obkružují předmět v promyšlených vzdálenostech. Rýha je asi dva až tři milimetry hluboká. Poté vytváří už mimo soustruh z volné ruky příčné spojovací drážky, geometrický ornament pomocí menšího dlátka. Jednotlivé linky na sebe navazují a jsou spojeny k protékání horkého kovu. Autor vždy dbá na preciznost, aby nedošlo k poškození základních motivů, k odštípnutí nebo prořezání dřeva. Po vytvoření dekorační řezby se předmět obalí tuhým papírem a zafixuje (utěsní a přelepí) tak, aby papír těsně přiléhal ke stěnám předmětu. Následuje vlastní vylévání kovem. K nejvhodnějším patří cín, olovo a lehce tavitelné slitiny s nízkým bodem tání. Výrobce přitom dbá na to, aby horký kov nepropálil dřevo. Při tomto procesu se
pracuje svižně, protože kov při odlévání velmi rychle tuhne. Tato starobylá technika zdobení se v minulosti uplatňovala nejvíce na dlouhých předmětech s malým kulatým nebo oblým průměrem jako byly přeslice, roubíky, násady k bičům, píšťaly pro gajdy, součástky kolovratů. Kov po odlití tuhne do finální tvrdosti během několika minut. Poté je odstraněn papír kolem předmětu, velké přebytky přetoku kovu jsou odstraněny a dochází k finálnímu čištění na soustruhu. Při tomto čištění dochází i k leštění kovu a daný ornament pěkně vystoupí. Jiří Mahr, po vzoru svého učitele Antonína Hájka, tento technologický způsob vylepšil o tzv. zámkovou drážku. Občas se stává, že vylévaný dekor postupně ztrácí svou tuhost a vlivem většího sesychání dřeva může z vysoustružené drážky vypadnout. Tomu právě autor zamezil tím, že rýhy, do kterých se daný kov odlévá, opatřil vnitřním trojúhelníkovým vybráním – zámkem. Rýha má v řezu profil lichoběžníku a tím pak brání vypadnutí kovu ze dřeva. Mimo tradičního cínu používá k vylévání i směs cínu (95%) se stříbrem (5%). V závěrečné fázi se dodá předmětu povrchová úprava, která splňuje potřebné hygienické předpisy. Původní staré techniky ošetření povrchu dřeva – voskování včelími vosky, natírání rostlinnými oleji, ochrana hovězím lojem nejsou dobré na ochranu výrobků, které jsou vylévány kovem, zapříčiňují zmatnění kovového dekoru a postupně jej ztmaví. Tuto povrchovou ochranu používá autor na všechny ostatní výrobky ze dřeva.

Soustružení dřeva zdobené vyléváním kovem u nás není dodnes rozšířeno. Jiří Mahr plynule navázal na práci svého učitele Antonína Hájka a stal se pokračovatelem tohoto starého řemesla, které vychází z klasické tradiční technologie.Kromě této tradiční technologie zdobení dřeva pomocí soustružení se věnuje i kombinaci technik. Zabývá se zdobením pomocí výpalu elektrickým proudem, konzervováním pomocí kalafuny, zestařováním dřeva pomocí dvojmocného železa nebo kyseliny mravenčí, obšíváním a vypalováním prasklin, víceosým soustružením. Do budoucna chce dále rozvíjet různé techniky řezby – zlepšovat a udržovat technologie a použít nových kombinací. Důležité je, aby se práce autorovi líbila. Baví jej pracovat s materiálem s jeho přírodními chybami. Základní sortiment výrobků Jiřího Mahra představují: misky, řezané dvojmisky, lampy, svícny, poháry, tužkovníky, kořenky, zásobnice na párátka, zátky na láhve, kuchyňské servisy, součástky historického nábytku, vývrtky, vánoční ozdoby, otvíráky, ušaté misky (květináče), strojová řezba na pásové pile, drobný nábytek, hodiny, kombinované svícny, dózy na svíčky, notový pult, futrály na smyčce, rohové lavice.
V posledních dvou letech se zaměřil také na řezbářství. Zdokonalil se ve figurální a portrétové řezbě, řezbou doplňuje soustružené výrobky (viz fotopříloha) a především vyřezává plastiky a autorská díla z jednoho bloku dřeva.

V roce 2017 získal ochrannou známku Tradiční výrobek Slovácka za dřevěné výrobky a techniku vylévání dřeva cínem. Zúčastnil se přehlídky Tradiční výrobek Slovácka v letech 2017, 2018 a 2019. Ukázky jeho práce jsou vidět i při programech Muzea v přírodě Rochus v Uherském Hradišti. Na začátku roku 2019 připravil svou první autorskou výstavu na zámku Miroslav nazvanou Kouzlo ručních prací. V roce 2020 byly jeho výrobky prezentovány na výstavě Masarykova muzea v Hodoníně nazvané Krásy soustruženého dřeva (3. 7. 2020 – 17. 1. 2021). Je zván na různé jarmarky a akce, na kterých se prezentují tradiční řemesla. Řemeslu se věnuje ve chvílích svého volného času.

Text a fotografie poskytlo: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace