Košíkáře Leoše Křížku přivedla k jeho práci náhoda. I když o košíkářství v dětství věděl málo, ze zdravotních důvodů mu po základní škole v roce 1982 doporučili k vyučení právě košíkářské řemeslo na středním odborném učilišti.

Čtrnáctiletý Leoš Křižka odešel do Buchlovic, kde pracovala pobočka odborného učiliště a kde získal po třech letech v roce 1985 absolventskou zkouškou výuční list. Jeho prvním a nejdůležitějším učitelem byl mistr František Daňhel, který své žáky naučil nejen všem základům řemesla, ale i lásce k práci. Po vyučení pracoval Leoš Křižka u svého mistra, který v rámci ÚLUV provozoval košíkářkou dílnu v Uherském Hradišti. Po třech letech pak nastoupil sám jako košíkář do ÚLUV v Uherském Hradišti, kde se specializoval na drobné proutěné předměty. Po zániku ÚLUV v roce 1992 se osamostatnil a zřídil si vlastní košíkářkou dílnu ve svém domě v Březolupech.

Leoš Křižka zhotovuje své výrobky především z vrbového proutí, pedigu, mořské trávy, ratanového a proutěného šénu. Příprava materiálu, který většinou kupuje ze zahraničí, není složitá, proutí musí být jen delší dobu namočené ve vodě. Ke své práci potřebuje košíkář kromě materiálu jen minimum nářadí. Říká, že k práci košíkáře jsou nutné pouze nůžky a hřebík. Dnes místo hřebíku používá šídlo neboli špicu a nůž tzv. pucák. Menší košíky a nejrůznější tvary košů plete z volné ruky, menší ošatky a talíře na formách, které má ještě z období, kdy pracoval pro ÚLUV. Aby nemusel držet dřevěnou formu v ruce, používá někdy i stojan. Jde o kovový rám s otočnou osou, na které je připevněna otáčející se forma. Kromě základního sortimentu oplétá demižony, láhve, skleničky, plete podnosy a tácy. I když je základ pletení stále stejný a Leoš Křižka pracuje na starých vzorech, postupně své řemeslo zdokonaluje a snaží se vyhovět novým a výjimečným požadavkům. Přesto je nutné ocenit, že dodržuje tradiční tvarosloví a v žádném případě nepodlehne novým trendům.

Práce je pro něj vším, je nejen nutným živobytím, ale i celoživotním koníčkem. Říká, že nevydrží dlouho nečinně odpočívat, raději v dílně dělá něco smysluplného. A tak se často stává, že pracuje do pozdních nočních hodin. Jeho zručnost je na vysoké úrovni, za krátkou chvíli dovede vytvořit z hromádky proutí malou precizně propracovanou ošatku. Vytříbená technika řadí Leoše Křižku k výrazným osobnostem lidové umělecké výroby. Díky kvalitě a tradičnímu přístupu byly jeho výrobky oceněny značkou Tradiční výrobek Slovácka, která je garantem kvality výrobků a jejich vazbu na tradici. Leoš Křižka dlouhodobě spolupracuje se Slováckým muzeem, pravidelně zde předvádí své řemeslo na vánočních a velikonočních akcích, zúčastňuje se tradičních jarmarků nejen v Uherském Hradišti, ale i v Čechách a na Slovensku.