V poměrně bohaté ikonografii Uherského Hradiště se setkáváme se zmíněným památkovým objektem poprvé na barokní olejomalbě hradišťské pevnosti z 20. let 18. století.
Na obraze se jeví objekt jako jednopatrový blok se 4 volutovými štíty nad průčelím a menším volutovým štítem v boku sedlové střechy. Výstavba objektu, započatá v roce 1721, byla dokončena v roce 1723.
Původní projekt inženýra Anquisoly byl realizován v obvodním zdivu křídla, přiléhající k hradební zdi, další pokračování stavby se řídilo v podstatě novým projektem Jacoba Albla, avšak ani tento projekt nebyl uskutečněn v původní představě, byl zredukován a postaveno pouze průčelní křídlo, kolmé ke křídlu Anquisolovu a tvořící s ním v půdoryse tvar písmene L. Zatímco Anquisolovo křídlo reprezentuje vlastní prostory zbrojnice, Alblovo křídlo mělo postavení obytné a správní.
Po zrušení hradišťské pevnosti za Josefa II. sloužila tato barokní zbrojnice jako c.k. pošta. Pošta však nezůstala v objektu trvale, někdejší zbrojnice byla pak použita za skladiště, budova nebyla léta udržovaná a její stav se stal havarijní.
A právě v té době, v roce 1959, bylo přistoupeno k památkové restituci objektu. Došlo k očištění původních prostor objektu zrušením dodatečných vestavěných a nežádoucích konstrukčních prvků a ke konzervaci hodnotných částí původní stavby. Celková rekonstrukce objektu i nádvoří byla ukončena roce 1992. Po povodni v roce 1997 došlo vlivem podmáčení k poklesu středních pilířů a tím k popraskání kleneb. Ke statickému zajištění kleneb byl tehdy vyzkoušen nově vzniknuvší systém pro zajištění narušených stavebních konstrukcí, systém Helifix. Do drážek v konstrukci je vkládána výztuž, která zajišťuje stabilitu konstrukce. Tento systém nahradil do té doby používaný systém přírubových betonových skořepin (na horní líc klenby byla nanesena vrstva betonu), které sice klenbu zajistily, ale také neúměrně zatížily. Záchrana této památky byla oceněna udělením čestného titulu Stavba roku 1998.
Objekt je prohlášen nemovitou kulturní památkou.
