První zmínka o farní budově v historických pramenech pochází z roku 1466. Původní objekt v roce 1620 vyhořel a grunt zůstal pustý až do roku 1637, kdy byl prodán děkanovi Václavovi Kulíškovi, který v něm zřídil kaplanství a spojil jej s domem sousedním. Oba grunty pak dostaly společné popisné číslo 36.
Dnešní podoba fary ovšem odpovídá klasicistní úpravě, provedené na počátku 19. století, se zachováním rysů předcházející barokní přestavby, kdy ke dvěma hloubkovým traktům staršího renesančního levého domu byla připojena symetrická část s podélnou nosnou zdí. Z renesančního domu zůstala dodnes zachována místnost s valenou klenbou a olištovanými lunetami při náměstí a podsklepený špýchar v navazujícím dvorním křídle. Ze zbývající pravé části fary odpovídají barokní přestavbě obě místnosti uličního traktu.
Klasicistní úpravu dokumentují klenby ostatních místností fary i hospodářského křídla s chlévy. Úpravy patra a fasády byly provedeny v letech 1879 až 1890. Objekt v současnosti plní funkci fary včetně zázemí. Řadový jednopatrový dům se nachází v historickém jádru městské památkové zóny.
Objekt je prohlášenou kulturní památkou.
