Helena Lakosilová, rozená Bartoňová pochází z rodiny, která má krejčovské řemeslo v krvi po několik generací. Krejčími byli jak její dědeček František Bartoň (1890–1980), tak i otec Alois Bartoň (1920–2007). Švadlenou byla i maminka Marie Bartoňová (1924–2006), která se vyučila v Ořechově a po celý život šila v domácnosti. Zatímco otec a dědeček se věnovali náročnějším oděvním součástkám – šití obleků a kabátů, maminka šila především ženskou garderobu – šaty, sukně, halenky, zástěry apod. Pro Helenu bylo proto samozřejmostí, že pro své budoucí povolání si zvolila krejčovské řemeslo. V letech 1964–1967 se vyučila krejčovou v Oděvním podniku Prostějov a po vyučení nastoupila do OP Prostějov, závodu Uherské Hradiště, lidově zvaného Hanačka. Tady získala zkušenosti s pásovou výrobou a pracovala prakticky na všech částech výrobního procesu. Často zaskakovala za nemocenské a díky tomu získala jistou univerzálnost a dokonale zvládla všechny pozice v oboru i jednotlivé šicí stroje. V roce 1970 se provdala a rok na to se narodil syn Petr a v roce 1977 dcera Jana. V roce 1982 odešla Helena Lakosilová z OP Prostějov do krojového oddělení družstva Slovač, které v té době vedla Anežka Hrdá. Tady získala další zkušenosti od tehdejších mistrů a spolupracovníků, především od krojového krejčího Václava Mikulky. Jejími kolegyněmi byly také Anna Pohunková a Marie Vojtěšková z Uh. Hradiště, Anna Gahurová ze Starého Města a mnohé další. Slovač v osmdesátých letech zpracovával velké krojové zakázky pro soubory z celého Československa, a tak Helena Lakosilová získala znalosti o krojových specifikách řady národopisných oblastí. V družstvu Slovač zůstala spolu s krojovou krejčí Boženou Habartovou prakticky jako poslední z krojového oddělení až do roku 2004. Tehdy bylo družstvo zrušeno a začala jeho definitivní likvidace a rozprodání mobiliáře.
V roce 2004 si založila Helena Lakosilová samostatnou živnost a v dílně ve svém rodinném domě ve Vážanech se věnuje šití krojových součástek pro celé široké okolí. Její specializací jsou především ženské krojové součástky (spodnice, fěrtůšky, šorce a fěrtochy, kordulky, rukávce, jupky). Z mužského kroje šije košile různých střihů (dudovice, sámkovice a košile dle konkrétního krojového regionálního typu – valašské, horňácké, hanácké, podlužácké, kopaničářské ad.), drle, zástěry, ale také beranice z černé beránčiny – krulu. Tedy vše to, co lze nazvat lehkou krojovou krejčovinou. Ovládá nejen strojové a ruční šití, ale také vrapení (rukávce, šorce, fěrtochy), plisování i jednodušší formy ruční výšivky. Pro zhotovení náročnějších výšivek na rukávce a košile spolupracuje s vyšívačkami specializovanými na ruční výšivku různých technik – v minulosti např. s vynikající vyšívačkou Marií Gorošovou ze Suchova, v současné době hlavně s Miluší Hradeckou z Kunovic. Pro stylizace a rekonstrukce krojů používané folklorními soubory a pěveckými sbory využívá i strojové výšivky. Strojovou výšivku zejména na mužské košile sámkovice si Helena Lakosilová nechává zhotovovat Luďkem Přibylem z Nedakonic. Často zhotovuje také zakázky pro Slovácké divadlo – zejména kostýmy nebo jejich části, kde kostýmní výtvarnice navrhne úpravu plisé. Náročnou techniku plisování ovládá jako jedna z mála švadlen. Kromě divadelních kostýmů plisuje také sukně kopaničářských leknic, pro potřeby souborů také plisované šorce a fěrtochy nebo sukně k různým regionálním typům slovenských krojů. Pro jednotlivce šije hlavně sváteční a obřadní formu krojů užívanou při hodech, prvním svatém přijímání či svatbě. Zde je důležité znát přesná místní specifika a nuance ve střihu, výzdobě, oblíbené barevnosti krojové součástky např. fěrtůšků v té které obci, umět přizpůsobit rozměry krojových součástek zákazníkovi přímo „na tělo“ a přitom zachovávat zákonitosti střihové konstrukce a původních krejčovských postupů. To vše Helena Lakosilová dokonale ovládá na mistrovské úrovni.
Ve velké míře se na ni stále obracejí soubory, pro které šije krojové stylizace a rekonstrukce určené pro jevištní prezentaci folklorního materiálu. Z posledních realizací je možné také zmínit zhotovení krojů pro pěvecké sbory, dechové hudby, děti ze základních i mateřských škol apod. Nejvíce zhotovuje krojové součástky z oblasti Uherskohradišťska, ale také z Veselska, Strážnicka, Podluží či Horňácka. Šila i kroje ze Slovenska či Hané. Celé kroje nebo jednotlivé krojové součástky šila pro soubory a sbory: Z Uherskohradišťska: Pro soubory: Old Star Hradišťan, Hradišťánek, Cifra, Dolina, Dolinečka, Míkovjan, CM Jaroslava Čecha a jeho taneční skupinu, Včelaran z Topolné, Kalina z Babic, Kunovjan, Kunovjánek, Mužský i ženský sbor z Míkovic, Chlapi z Vážan, Ženský sbor z Kudlovic, Nedachlebic, Drmolice z Polešovic, Mužský sbor z Kunovic. Cimbálové muziky: Harafica, Cifra, Ohnica, Bálešáci. Dechové hudby: Boršičanka, Stříbrňanka, Kněžpolanka, Staroměstská kapela. Dětské kroje pro: Děcka z Vážan, děti z Ořechova, děti z mateřských škol v Polešovicích a Zlechově Z dalších oblastí šila Helena Lakosilová především kopaničářské kroje pro VUS Ondráš z Brna i soubor Cifra z Uherského Hradiště, hradišťské kroje pro soubor Rosénka z Prahy, košile pro Světlovan z Bojkovic, ženské kroje i košile pro soubor Kohútek z Bánova, krojové součástky pro CM Radošov a ženský sbor z Veselí nad Moravou, valašské kroje pro soubor Kašava. Hanácké kroje nebo jejich části zhotovila pro obec Tlumačov i pro dechové hudby Hanačka z Břestu, Záhoranka z Pavlovic u Přerova. Šila také kroje jihočeské do Bechyně, kroje pro ZUŠ ze Zlína, kostýmy pro pěvecký sbor Svatopluk a představení VUS Ondráš Čertovinky.
Pro jednotlivce také často šije krojové součástky buchlovického kroje, hlavně kordulky a fěrtůšky, kompletní kroje z jižního i severního Kyjovska včetně zdobených svátečních čepců, celé kroje z moravských Kopanic šila pro zájemce z Belgie, její košile sámkovice si objednávají cimbálové muziky z Prahy, šila je i do Německa. Nezanedbatelný byl její podíl na zhotovení skvělé rekonstrukce kroje pro obec Velehrad v roce 2001, jehož podobu navrhla a odbornou garantkou byla PhDr. Ludmila Tarcalová. Na Uherskohradišťsku prakticky není soubor nebo muzika, jejíž některé krojové součástky by nevyšly z dílny Heleny Lakosilové, která se šití krojů věnuje nepřetržitě více než 40 let. I po tomto dlouhém čase kroje stále šije a práce ji baví, ráda se setkává s lidmi a těší ji, když své výrobky vidí na podiích i v hodových průvodech. Při hodových slavnostech v obci také pomáhá s oblékáním krojů i vázáním šátků.
Text i fotografie byly poskytnuty příspěvkovou organizací Slováckém muzeum v Uherském Hradišti.
