Cena Vladimíra Boučka je udělována od roku 2005. Cena může být udělena osobám, které udržují a zachovávají při své činnosti znalosti a dovednosti nutné pro provozování tradičních lidových řemesel, a které výsledky své činnosti prezentují na veřejnosti při konání jarmarků tradiční rukodělné výroby v Uherském Hradišti, při akcích pořádaných Slováckým muzeem a při jiných podobně zaměřených akcích. Dále je od roku 2009 udělováno čestné uznání osobnosti, která není přímým nositelem řemesla, ale na zachování a rozvoji umělecké výroby se podílí či v minulosti podílela. Cenou Vladimíra Boučka a čestným uznáním při této ceně se do dnešního dne už může pochlubit více než čtyřicítka osobností.
„Oceněné osobnosti jsou příkladem toho, jak důležité je udržovat a rozvíjet tradiční řemesla, která tvoří neodmyslitelnou součást našeho kulturního bohatství. Jejich práce je zároveň důkazem toho, že i v dnešní moderní době je možné tvořit a vynikat v tradičních rukodělných oborech,“ komentovala udělení cen a čestného uznání místostarostka města Marcela Čechová.
„Práce oceněných osobností je pro nás cenná proto, že pomáhají udržovat naše kulturní kořeny a připomínají nám, kde jsme v minulosti byli a o co bychom se měli v budoucnosti opírat. Všichni, kteří už Cenou Vladimíra Boučka byli oceněni, vyjadřují úctu ke svému řemeslu tím, že se mu věnují buď velkou část svého života, nebo dokonce celý svůj život a vytvářejí něco, co zde po nich zůstane navždy,“ vyzdvihl význam ocenění starosta města Stanislav Blaha.
Slavnostní předávání Ceny Vladimíra Boučka se uskuteční dne 21. června 2023.
Ludmila Večeřová
Žije a pracuje v Buchlovicích, kde má svou keramickou dílnu. Sortiment výrobků Ludmily Večeřové nejdříve vycházel z tradičních tupeských vzorů malované majoliky, později začala vytvářet vlastní vzory v hnědo-bílé kombinaci. Zakázkové výrobě se věnuje v malém měřítku, jelikož poptávka po jejich tradičních výrobcích je vysoká. V produkci Ludmily Večeřové můžeme nalézt především novodobou autorskou tvorbu inspirovanou lidovými vzory, kterou uplatňuje v nových souvislostech s vnímáním vkusu a potřeb současných uživatelů. Náměty pro tvorbu nalézá v bezprostředním okolí. Do sortimentu jejich výrobků patří užitková a dekorativní keramika: dózy, hrnky, mocca hrníčky, džbány, cukřenky, medovníky, pohárky, jídelní a čajové soupravy, vázy, svícny, aromalampy či nádoby na tekutiny. Všechny její výrobky jsou vyráběny ručně na hrnčířském kruhu. K práci používá českou a německou hlínu v čisté barvě, ke zdobení transparentní a bílou glazuru nebo základní engoby (barevné hlinky používané k dekoraci nebo zakrytí základního střepu). Ludmila Večeřová je členkou Sdružení lidových řemeslníků a výrobců, z.s. Již 30 let se pravidelně účastní nejrůznějších jarmarků po celé České republice. Její práci můžeme každoročně obdivovat na mnoha akcích, v Uherském Hradišti se účastnila velikonočních a vánočních jarmarků, ale i trhů konaných při MDFF Kunovské léto a Slováckých slavností vína a otevřených památek. Od roku 2006 je členkou spolku Moravské dědictví.
Marie Zajícová
Marie Zajícová začala tvořit v roce 1985 a postupně se natolik zdokonalila, že začala dodávat kraslice do ÚLUV a práce, která byla původně jen koníčkem, ji začala živit. Pro ÚLUV pracovala až do jeho zrušení v roce 1995, poté pak získala vlastní živnostenský list. Postupně se naučila kraslice halúzkové, kostelové a zelové, později začala zdobit i kraslice popovské s figurálním motivem. V 80. a 90. letech vyrobila na stovky kraslic různých technik. V současnosti tvoří i kraslice reliéfní a dírkované - ručně vrtané. Kromě samotné celoživotní práce předává Marie Zajícová své znalosti a zkušenosti mladším generacím. Postupem doby se od ní naučila technice batikování spousta dětí i dospělých. Marie Zajícová stále aktivně pracuje a současně působí osvětově nejen na školách v Ostrožské Nové Vsi a Uherském Ostrohu, kde vedla několik kroužků a kurzů pro děti a mladé maminky, ale i v Uherském Hradišti. Zde ve Slováckém muzeu každoročně předvádí na velikonočních dílničkách. V roce 2022 zde vedla i samostatný kurz batikovaní kraslic, kterého se zúčastnilo více než deset zájemkyň. S jejími výrobky se mohou zájemci setkat v prodejně Slováckého muzea. Marie Zajícová bravurně ovládá techniku batikování, která využívá vosk jako prostředek k vytvoření ornamentu. Batikování kraslic je technika podobná vzorování tkanin pomocí voskové rezerváže, kdy kresba po obarvení zůstane na kraslici. Zabývá i batikováním v kombinaci s leptem. Tvoří tak kraslice zelové, zdobené drobným ornamentem, který vytváří síť kosočtverců v barvě žluté (sirkové), oranžové (mrkvové) a červené (rumělkové). Na rozdíl od předchozího postupu se zelové kraslice v závěru práce namáčejí do šťávy z octu, kvašeného kyselého zelí nebo okurkové šťávy, která voskem nepokryté plochy vyleptá doběla. Umění Marie Zajícové, která mistrně ovládá výše zmíněné techniky k precizní tvorbě kraslic, je výjimečné. Po celých téměř čtyřicet let, kdy se tímto rukodělnou prací zabývá, vytvořila na tisíce kraslic a přispívá tak k udržování ojedinělého umění.
PhDr. Josef Jančář, CSc
Josef Jančář je velmi úzce spojen nejen s Uherským Hradištěm, ale po celý svůj profesní život s českým národopisem, folkloristikou a odborným bádáním na poli tradiční lidové kultury. Vystudoval národopis na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po absolvování oboru nastoupil jako odborný pracovník do Slováckého muzea v Uherském Hradišti, kde zůstal do roku 1961. Po další tři roky zastával funkci vedoucího dokumentátora v Ústředí lidové umělecké výroby v Uherském Hradišti. V roce 1964 se jako ředitel opět vrátil do Slováckého muzea, odkud však musel v roce 1970 s normalizací odejít. I v letech, kdy nemohl v oboru působit, spolupracoval s Ústavem lidového umění ve Strážnici na realizaci staveb v Muzeu jihovýchodní Moravy. Až v roce 1979 nastoupil do Ústavu lidové kultury ve Strážnici jako odborný pracovník a po deseti letech se zde stal ředitelem. Ve strážnickém ústavu působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1996. Za svůj profesní život byl členem celé řady vědeckých společností a institucí (České národopisné společnosti, výboru Mezinárodního folkloristického festivalu ve Strážnici, Ústřední muzejní rady), působil v redakčních radách odborných časopisů (sborníku Slovácko, Národopisných aktualit, Národopisné revue, Národopisného věstníku Československého, Slovenského národopisu). Po celou dobu dalších třiceti let však neustále dál vědecky pracuje, publikuje a je v oboru aktivní. Profesní působení Josefa Jančáře je velmi bohatě vyplněno odbornou činností na nejrůznějších výzkumných úkolech, které po celý život prezentoval v odborných publikacích. Kromě všeobecných národopisných témat týkajících metodologických otázek výzkumu lidové kultury nebo proměn obyčejových tradic na vesnici, se zabýval celý svůj profesní život hmotnou lidovou kulturou. Publikoval několik příspěvků o lidovém bydlení, oděvu, zaměstnání či zemědělském hospodaření, ale především ho zajímala rukodělná výroba a lidové řemeslo. Zpracoval a v roce 1988 vydal metodickou monografii Lidová rukodělná výroba na Moravě, kde kromě historického vývoje lidové výroby a péče o ni uvádí jednotlivé technologie vybraných tradičních výrob. Část o rukodělné výrobě zpracoval i do 10. svazku Vlastivědy moravské o Lidové kultuře na Moravě, která vyšla v roce 2000. Kromě toho publikoval nesčetné množství příspěvků o lidové umělecké výrobě, lidovém řemesle i péči o lidové výrobce. Zpracoval a popsal metodiku výzkumu, technologie i organizaci v Ústředí lidové umělecké výroby, které pracovalo v Uherském Hradišti až do svého zrušení v roce 1995. Díky vysokému odbornému kreditu Josefa Jančáře mohly být za jeho působení v NÚLK ve Strážnici splněny projekty z pověření Ministerstva kultury, které vyplývaly z dokumentu schváleného UNESCO v roce 1989 o ochraně tradiční kultury a folkloru. Prvním úspěšným projektem byla videodokumentace lidové tanečnosti České republiky, druhým pak videozáznamy Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v České republice. Tento projekt obsahuje záznamy nejzajímavějších technologií lidové umělecké výroby, především ty, které jsou nejvíce ohrožené zánikem. V roce 2001 byl Josef Jančář také u zrodu titulu Nositel tradice lidových řemesel udílený ministerstvem kultury České republiky. Ocenění, které je veřejným společenským uznáním práce vynikajících výrobců, se stalo velmi důležitým počinem pro zachování tradičních řemesel ohrožených zánikem a pro podporu jejich nositelů, kteří mohou své dovednosti předávat dalším následovníkům. Jeho význam podtrhlo i to, že v roce 2022 byl program Nositelé tradice lidových řemesel zapsán do Registru osvědčených postupů UNESCO pro zachování nemateriálního kulturního dědictví lidstva, a to jako vůbec první položka za Českou republiku. Kromě celostátního ocenění inicioval Josef Jančář v roce 2005 také ocenění lidových tvůrců v Uherském Hradišti. U Ceny Vladimíra Boučka byl Josef Jančář od počátku členem odborné komise posuzující nominované tvůrce a podílel se tak neustále svou radou a zkušenostmi na odborné práci komise. Josef Jančář má svou celoživotní tvůrčí prací nezpochybnitelnou zásluhu na zachování a popularizaci lidové umělecké tvorby.
Všechny tři osobnosti navrhlo k ocenění Slovácké muzeum Uherské Hradiště.
Vladimír Bouček (1901 – 1985) byl významnou a důstojnou osobností města Uherské Hradiště. Stal se jedním ze zakladatelů projektu Ústředí lidové a umělecké výroby, formuloval novodobé formy péče o tradiční lidovou kulturu.
foto: Slovácké muzeum Uherské Hradiště, archiv oceněných
