Domácí násilí je chování, které v partnerském soužití nebo v širší rodině u jedné osoby vyvolává strach z osoby druhé. Přitom jsou tito lidé na sobě většinou citově, sociálně a ekonomicky vzájemně závislí. Jedná se často o útoky na vůli a tělesnou integritu člověka. Jejich cílem je získat a udržet převahu, kontrolu a moc.
Domácí násilí může mít podobu fyzického, sexuálního a psychického násilí, vynucené sociální izolace a ekonomické závislosti.

Typické znaky domácího násilí:

• probíhá vždy mezi blízkými osobami v soukromí, beze svědků, často jsou účastníky děti,
• násilí není jednorázový incident, dlouhodobě se opakuje, jde o násilí na pokračování,
• domácí násilí se stupňuje, předchází od jednotlivých útoků v pravidelné násilí, od urážek k fyzickému napadání až k možnému ohrožení života,
• role ohrožené a násilné osoby jsou jasně a nezaměnitelně rozděleny.

Oběti domácího násilí se většinou samy od sebe se svým problémem nesvěřují, naopak se ho snaží tajit.

O domácí násilí se může jednat v těchto případech:

• partner nebo partnerka oběť neustále kontroluje (např. telefonicky),
• vyžaduje striktní dodržování časů (z práce rovnou domů a další rozkazy),
• brání oběti v kontaktech s přáteli, známými, později i s příbuznými,
• oběť skrývá zranění, jejich vznik vysvětluje vyhýbavě (pád ze schodů, popálení žehličkou apod.), lékařskou pomoc často vyhledá až po delší době,
• oběť má psychické problémy (deprese, sebevražedné sklony,poruchy spánku aj.).

Násilníci se doma chovají většinou zcela odlišně než na veřejnosti.

„Postavil přede mě misku s psí konzervou a řval na mě:
„Žer!“ Držel mě přitom za krk, hlavu mi strkal do misky a nepřestal, ani když jsem se pozvracela. To všechno jen proto, že jsem mu nestihla připravit večeři.
Tak se rozhodl, že musím poznat, jaké to je mít hlad jako pes.“

Potřebujete se Vy nebo někdo Vám blízký odstěhovat? Jak to udělat bezpečně?

• Odejděte v bezpečnou chvíli (např. když je násilník v práci) vyhledejte bezpečné místo (např. domácnost příbuzných, azylový dům pro matky s dětmi).
• Nezapomeňte vzít dětem jejich oblíbenou hračku či knížku.
• Mějte u sebe (pokud možno) dostatečnou finanční rezervu a vezměte si všechny potřebné dokumenty (rodný a oddací list, občanský průkaz, cestovní pas, platební karty atd.).
• Přibalte všechny léky, které vy nebo vaše děti užíváte.

Pokud se o domácím násilí dozvíte, jednejte!!!

Právní ochrana před domácím násilím

Jednání násilné osoby většinou naplňuje znaky přestupků nebo dokonce trestných činů. To, že k nim dochází v soukromí, neznamená, že nejsou protiprávní. Dnešní právní úprava poskytuje oběti několik možností, jak se násilníkovi bránit. Důležitá je vůle tuto ochranu využít co nejdříve – obvykle oběť vyhledá pomoc až po delší době týrání nebo až je-li přesvědčena, že jí jde o život. 

Možnosti řešení:

1. Policisté mohou na místě rozhodnout o vykázání násilné osoby ze společného obydlí, a to na dobu 10 dnů. Pokud se násilná osoba na místě již nenachází, může policista rozhodnout o zákazu vstupu. Vykázání má především preventivní charakter, odvrací se jím aktuálně hrozící útok.

• Podat návrh k civilnímu soudu na vydání tzv. předběžného opatření, ve kterém soud může násilné osobě uložit, aby společné obydlí opustila a aby se zdržela jakéhokoli kontaktování ohrožené  osoby (na dobu jednoho měsíce až jednoho roku);
• Podat trestní oznámení pro podezření z trestného činu „Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“.

1. Oběť může v této době:

2. Kdykoliv je možné se obrátit na intervenční centra, která ohrožené osobě poskytnou psychologickou pomoc, sociální pomoc a právní poradenství.  

JAK POMOCI V PŘÍPADĚ DOMÁCÍHO NÁSILÍ:

• Nevystavujte svou snahou pomoci oběť ani sebe jakémukoliv ohrožení, bezpečnost je na prvním místě!
• O domácím násilí s obětí nemluvte v přítomnosti jiných osob.
• Zkuste klást jednoduché otázky, například: „Stalo se někdy, že Vás někdo blízký uhodil nebo že Vám vyhrožoval?“ „Cítíte se doma bezpečně?“
• Buďte chápaví – vysvětlete, že i jiní lidé zažívají podobné situace. Buďte dobrými posluchači.
• Násilníka přímo nekritizujte, ale vyjádřete svůj nesouhlas s násilím – oběť je na násilníka vázána a může odmítnout s vámi dále komunikovat.
• Nabídněte pomoc, v případě potřeby doprovod do nemocnice či pomoc s kontaktováním policie.
• Nechte oběť, aby se rozhodla sama (např. opustit násilníka), musí sama chtít a odhodlat se k řešení.
• Zkuste hledat reálné možnosti řešení. Kontaktujte intervenční centrum nebo pomáhající neziskovou organizaci.

KAM SE OBRÁTIT PRO POMOC:

Intervenční centra

Intervenční centra v jednotlivých krajských městech:

 Některé pomáhající neziskové organizace: